Inovace bez legrace aneb máme se snažit vymýšlet něco nového a nebo jenom přebírat dané

Dneska se snad poprvé pustím do polemického příspěvku, který na první pohled je o vývoji softwaru ryze okrajově, ale mám takový pocit, že musím ...

Jaká je motivace pro tento příspěvek. Nejprve jsem si přečetl Lukášův Jak nepsat framework, který ve mě zanechal jistou pachuť, ale nevyprovokoval mě k ničemu, ještě jsem nevěděl ...

Pak se mi dostaly do ruky hodnocení prezentací pořádaných na MFF od studentů, kteří je shlédli. A to mě nakoplo, protože jedno hodnocení mé přednášky bylo:

Co se tématu týče, tak na mě to působilo dojmem, že pan Mareš přistupuje k Softwarovému inženýrství dost osobitým způsobem. Přišlo mi, že přednášejícímu je upřímně jedno, jak to či ono realizují v kvalitních společnostech typu NASA, DoD a podobně. Dokonce mi přišlo, že jeho postoj je, že on sám je opravdu chytrý a že to co vymysleli pánové stavějící rakety dvacet let před ním, nestojí za to řešit. Tedy že to všechno on sám už vymyslel a prověřil praxí.

Bezpochyby toto hodnocení ukazuje, že nejsem výborný prezentátor, spíše podprůměrný, protože pokud má přednáška na někom zanechala tento dojem, pak jsem to nezvládl. Naopak myslím, že podporuji iterativní způsob vývoje SW, který se osvědčil právě v NASA a v DoD (Department of Defence) již před více než 30 lety a favorizují iterativní způsoby vývoje na úkor vodopádu (konkrétně favorizuji Scrum).

Ale o tom také nechci psát. Co mají tedy tyto příspěvky společného? Otázku: Máme vymýšlet (vyvíjet) něco vlastního nebo jenom přebírat již existující?

Já si myslím, že není problém vymýšlet něco nového, zkoušet zda to funguje, to je naprosto v pořádku a znamená to MOŽNÝ pokrok. Takže není chyba, pokud někdo napíše vlastní framework nebo vymyslí vlastní způsob práce, to je naprosto v pořádku. Otázkou je, zda je tak geniální, že vymyslí něco prospěšného i pro ostatní a nebo zda to je nějaký nesmysl, který funguje pouze pro jeho zvrácený případ.

Chybná je jiná věc. Chybné je neumět si přiznat, že jsem udělal chybu a držet se dál toho nesmyslu co jsem vymyslel ... a v ideálním případě komplikovat život mnoha dalším lidem. Není špatně vyvinout vlastní framework, pokud se mi podaří někoho přesvědčit, že to je dobrý krok a dostanu na to peníze (nebo to udělám ve svém volném čase). Špatné je, pokud od začátku tvrdím, že se to povede a bude to úspěch a pokud nakonec, když se to nepovede, tak to nepřiznám.

Težko bychom, pokud by se nenašli dostateční "šílenci", dneska měli Hibernate, Spring, Groovy, Tapestry atd. Ovšem kolik je těch projektů, které se nezrealizují a nebo neprosadí? Podstatně více, to je nutno si přiznat. Ale vždyť sama evoluce se řídí přístupem "pokus vs. omyl", úspěšné přežije na úkor neúspěšného, takže proč ne my.

Takže nebojme se vymýšlet nové věci, ale buďme soudní a silní si přiznat, že se nám to nepovedlo. V ideálním případě je veledůležité zpublikovat svůj neúspěch stejně jako (možná víc než) úspěch, aby se i ostatní mohli poučit z naší chyby ...