Programujeme nebo lepíme

Přiložím si také trochu do mlýna k diskusi, zda jsou vizuální nástroje dobré nebo špatné. Diskuse se nejprve rozvinula v konferenci konference@java.cz, na to se GUI nástrojů zastal Dagi v příspěvku Potřebujeme silné nástroje a následně Pavel Kolesnikov přidal Potřebujeme domyšlené nástroje. Já se chci trochu vrátit k jádru pudla, zda GUI nástroje ano nebo ne.

Na úvod se přiznám, že nejsem velký přívrženec GUI klikátek, asi už jsem z moc starý školy a jsem moc zakořeněnej v unix shellu. Ale napadlo mě, že dneska už vlastně tolik neprogramujem, spíš skládáme (lepíme) dohromady existující kousky. Však se potichu šušká, že vše už bylo alespoň jednou napsáno.

Ale jaký je rozdíl v použití haldy frameworků, které vše řeší za mě, či GUI klikátka, které ten kód vygeneruje? Ja si myslím, že v podstatě rozdíl není. Cíl je stejný, ale cesta je různá. Mám aplikaci a nemusím moc programovat.

Takže proč vzbuzují GUI klikátka negativnější pocity (alepoň v některých lidech, např. jako já) než frameworky. Za sebe mohu říci že, když jsem je používal já, tak mi hezky zpívaly když mě lapaly. A když jsem je začal používat a následně jsem je potřeboval, pak mě hodily přes palubu, protože složitější věci nešlo realizovat, jak jsem chtěl. A já nerad ustupuju.

A jaký je tedy závěr? I nadále programujeme, ale stále více se uchylujeme k lepení. A zda lepíme pomocí GUI klikátek nebo ne, to si musí každý rozhodnout sám, ale já jsem se rozhodl: "Raději ne, děkuji".

PS: Nejlepším lepidlem posledních let jsou anotace. Abychom se do toho lepidla, ale nezalepili sami.